Nepochopený smrk a jeho med

Všichni ho dobře známe. Vyvolává v nás různé pocity podle toho, k jaké skupině lidí patříme. Pro běžného občana je smrk ztepilý stromem, který pro něho znamená les. Většina lidí neřeší, zda se jdou projít do smrkové monokultury nebo do smíšeného přirozeného lesa.

Biologové a ekologové však pohlížejí na smrkové monokultury jako na pouhé plantáže dřeva a rádi by na jejich místě viděli bučiny, které by v ideálním případě měly tvořit převážnou většinu středoevropských lesů.

A kde je smrk doma?

Smrk přirozeně roste v horských polohách, kde vytváří takzvané klimaxové lesy, a také v oblastech s vysokou hladinou spodní vody, kde zase tvoří podmáčené smrčiny. Smrk má totiž rád chladné a vlhké klima, a proto se mu báječně daří v tajze, jen si vzpomeňte na rozsáhlé lesy Skandinávie. Ve své domovině, kam smrk odedávna patří je zdravý, silný a odolný.

Jenže člověk původní bukové a smíšené lesy nižších poloh vytěžil a nahradil je rychle rostoucími smrkovými monokulturami. Zde však smrky strádají! Je tady větší sucho i teplo a smrkům se zde žije špatně, jsou oslabení, a tak často podléhají nájezdům hmyzích škůdců – jistě dobře znáte kůrovcové kalamity, snadno je skolí i prudší vítr – dochází tak v poslední době ke stále častějším větrným polomům.

Tak to jen tak na úvod.

Tímto úvodním zamyšlením jsem jen chtěla poukázat na to, že mnozí nad smrkem ohrnují nos, jenže on sám není příliš nadšený, že ho monokulturně vysazujeme v místech, kde pro svůj život nemá vhodné podmínky.

Naopak smrk je všestranně využitelný strom. V lesích se často vysazuje právě kvůli některým svým vlastnostem. Smrky rostou krásně rovně a jejich dřevo se výborně hodí jako stavební materiál i jako surovina pro výrobu papíru. A věřte nebo ne dá se využít i v léčitelství.

Seznamte se se štíhlím elegánem.

Než se ale podíváme na jeho léčivé účinky a uvaříme si z něho něco sladkého na zub, bylo by dobré ho blíže poznat. Co říkáte?

Smrk ztepilý, označovaný biology jako Picea abies, je neopadavý jehličnatý strom dorůstající většinou výšky 30 metrů. Má mělké kořeny a rovný, hladký kmen se světlehnědou borkou, která je drsná, jakoby šupinovitá.

Již z dálky ho poznáme podle typicky kuželovité koruny a pokud má smrk dostatek prostoru jeho větve mohou dosahovat až k zemi, jak můžeme vidět na okrajích horských lesů.

Smrkové jehlice jsou 10 – 25 mm dlouhé, 1 mm široké, na průřezu čtyřhranné a na konci zašpičatělé.

Smrky kvetou od května do června, pouze však jednou za 4 roky. Smrková květenství jsou šišticovitá. Samčí šištice jsou žluté, samičí jsou načervenalé. Rostou v horních patrech koruny. Šištice rostou nejprve nahoru a v průběhu dozrávání se mění na převislé.

Šišky, které běžně nacházíme v lese na zemi a výborně se s nimi hraje šišková válka, jsou nerozpadavé a ve své zralosti dorůstají až 15 cm do délky, jsou pokryty hnědými šupinami, které se překrývají a jsou šroubovitě uspořádané.

Smrk skutečně léčí?

Odpověď je, pro mnohé možná překvapivě, kladná. Mnohé součásti těla této nedoceněné stromové bytosti oplývají léčivými účinky.

Mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky slouží k přípravě čaje, kterým se dají léčit různá respirační onemocnění. Při rýmě ředí hlen v nosních dutinách i dýchacích cestách a usnadňuje odkašlávání.

Uhlí ze smrkového dřeva má dezinfekční účinky a schopnost absorbovat jedy ve střevech.

Pryskyřice obsahuje terpentýnové silice, které zlepšují prokrvení kloubů a končetin, proto se z ní připravovaly masti a náplasti proti revmatickým či artritickým bolestem a bolestem zad v důsledku ischiasu.

Odvarem z větviček se vyplachují ústa při zánětech dásní nebo se přidává do relaxačních a léčebných koupelí.

Smrk slouží také v aromaterapii a k inhalacím při léčbě kašle, zánětu průdušek, rýmě apod.

Smolař není jen ten, kdo má smůlu.

V dřívějších dobách se často sbírala pryskyřice, která vytéká z poraněného stromu. Existovalo dokonce řemeslo s příznačným názvem smolaření. Toto řemeslo patřilo k jakési vedlejší lesní výtěži.

Smůla smrků byla všestranně využitelnou a ceněnou surovinou. Upotřebili ji ševci, jircháři, bednáři i další řemeslnicí a v neposlední řadě i lékárníci. V léčitelství se z ní připravovali především náplasti a různé masti.

Libo-li medík?

Mladé výhonky sesbírané koncem dubna a začátkem května se buď suší ve stínu a používají se pak k přípravě léčivých čajů nebo se z nich vaří med, který je vhodný především pro léčbu dětí.

Vyrobit smrkový med není nic složitého, takže pokud si ho chcete doma uvařit i vy, stačí jen sledovat tento jednoduchý návod.

Ingredience
1 kg mladých smrkových výhonků
3 celé citróny chemicky neošetřené – bio
1,5 l vody
1,5 až 2 kg cukru

Postup přípravy

• Měkké a křehké smrkové výhonky opláchneme, dáme do kastrolu, přidáme citróny pokrájené na kolečka, zalijeme vodou a povaříme 20 – 30 minut.
• Necháme do druhého dne vyluhovat, scedíme, přidáme cukr a za stálého míchání vaříme – odpařujeme do požadované hustoty medu.
• Ještě horký med plníme do sklenic. Má krásně tmavou barvu do červena, jemnou a dobrou chuť.

Tipy na použití

• Podáváme při nastuzení na lžičce nebo jím sladíme čaj.
• Čím chcete mít med hustší, tím déle ho vařte.
• Smrkový med pomáhá při nemocech z nachlazení, posiluje imunitu, napomáhá rekonvalescenci.

Výhonky lze také naložit do alkoholu a tím získáte účinnou tinkturu užívanou např. na revmatické klouby.

Vděčný přítel.

Tak co, jaký pocit máte ze smrku po přečtení tohoto článku?

Doufám, že už pro vás není jen obyčejným monokulturním stromem, ale všestranně užitečnou dřevinou, která má v našich horských lesích své nezastupitelné místo.

Dopřejme smrkům růst v oblastech, kde k tomu mají příznivé podmínky, oni pak budou silné a zdravé a jistě se nám odmění nejen svými léčivými schopnostmi.