Pradávný spojenec člověka

Dnes si budeme povídat o speciální dřevině, která od nepaměti doprovází člověka, a na kterou jsme si zvykli natolik, že ji považujeme za docela obyčejnou, avšak opak je pravdou.

O kom že to tedy bude řeč? Objektem naší rozmluvy se dnes stane bez černý. A pište si, že bude o čem si povídat. Na konci dnešního článku vás jako odměna čeká recept na bezovou šťávu.

Bájná dřevina

Bez černý je opředen řadou bájí a v mnoha zemích patří k prastarým kultovním a léčivým rostlinám. Od pradávna lidé využívaly jeho léčivých vlastností a v některých kulturách se tato dřevina používala i k „zahánění zlých duchů“. Lidé věřili, že když si vysadí bez v blízkosti svého příbytku, dobří duchové sídlící v bezu všechny zlé duchy odeženou.

Podle křesťanských pověstí byl kříž, na kterém ukřižovali Ježíše Krista z bezového dřeva, a dokonce i Jidáš se prý oběsil na keři bezu. Křesťané na základě toho považují bez za symbol smutku a smrti.

Dokonce i věda poskytuje důkazy o tisíciletém spojenectví člověka a bezu, jsou totiž doloženy nálezy peciček bezu z neolitických sídlišť.

Kde bez sídlí?

Bez černý původně rostl v poříčních křovinách a lužních lesích na zaplavované půdě. Krásou svých květenství plných drobounkých bělavých kvítků esteticky dokresloval již tak nádherné vlhké jeseniny a nitrofilní květnaté lesy.

Bez černý nadevše miluje vlhké humózní půdy, bohaté na dusík. 

Dnes je však vysloveně antropickou rostlinou, která je nedílnou součástí ruderálních společenstev. Nalezneme ho na pasekách, rumištích, v zanedbaných parcích a zahradách i na skládkách.

Jak se sem ze svých původních biotopů dostal? Odpověď je zcela prostá. Hlavní zásluhu na tom mají konzumátoři jeho plodů. Mnoho ptáků si na bezinkách rádo pochutná, a tak jsou semínka této dřeviny roznášena ptačím trusem, všude tam, kam si jejich okřídlení přenašeči rádi zaletí.

Seznamte se!

Bez černý ve vědeckých kruzích známý pod latinským označením Sambucus nigra je bohatě větvený, rozložitý keř nebo strom, který může v některých případech dorůst až do výšky 7 m. Světle hnědá až šedivá borka kmene bývá podélně rozpraskaná, na obloukovitě sehnutých větvích přechází do zelené barvy.

Větve mají uvnitř bělavou houbovitou dřeň, tzv. bezovou duši. Bez je díky ní často vyhledáván učiteli biologie pro účely laboratorních prací, kde mají školáci možnost pod mikroskopem sledovat názornou ukázku parenchymatického pletiva.

Bez je vychytralý chlapík, který si dovede důmyslně poradit i v méně příznivém prostředí. Roste-li v zástinu, změní se v liánu a vyšplhá se po kmeni vedle stojícího stromu až do jeho koruny, kde má již světla dostatek.

Bez černý má složené, lichozpeřené vstřícné opadavé listy a charakteristická, bylinkářkami dobře známá, talířovitě plochá vrcholičnatá květenství. Bez kvete od konce května do začátku července. Žlutobílé kvítky uzrávají v tzv. bezinky. Jedná se o lesklé, černofialové kulovité bobule se 3 pecičkami, které obsahují krvavě červenou barvící dužinu.

Modř z plodů se dříve používala k barvení látek.

Co a kdy sbírat?

Bez patří k nejpoužívanějším léčivým rostlinám. Na jaře v době kdy, rozkvétají bělavé bezové květní střapce, se v mnohých ženách začínají probouzet prastaré bylinkářské pudy a příroda se jen hemží sběračkami bezových květů.

V ideálním případě se květenství sbírají za suchého počasí před úplným rozvinutím, odstřihují se nůžkami a volně se ukládají do košů, neboť bezové květy jsou náchylné na zapaření! Na to je třeba pamatovat i při sušení. Pro účely sušení je nejlépe zavěsit celá květenství na šňůrky a dbát, aby si květy uchovaly svou původní barvu. Suší se ve stínu, pokud možno rychle, nebo uměle při teplotě do 40 °C.

Nezalekněte se nepříjemného těžkého zápachu, který se z květů uvolňuje při sušení! Po usušení květy již voní příjemně.

Na podzim pak nastává druhá vlna šílenství, v době dozrávání bezových plodů. Bezinky se sbírají plně dozrálé v srpnu a září. I bezové plody se mohou sušit. Nejprve se suší na slunci a poté se dosušují umělým teplem. Teprve po usušení se svrasklé bobulky sdrhnou ze stopek.

Častěji se však bezinky ještě za čerstva různým způsobem konzervují. Však jistě také milujete bezové zavařeniny, kompoty, sirupy, vína nebo likéry.

K okamžitému použití se mohou otrhávat i čerstvé listy, a to v období od dubna až do září.

Léčebné uplatnění

Léčivé účinky bezu černého znali již antičtí lékaři. Kromě nemocí pomáhal tlející syrový list této zázračné rostliny zahánět od stavení hlodavce i dobytčí mor. Také při oslavách slunovratu se v rámci pradávných kultovních obřadů podávalo víno z bezových plodů.

Květy a plody bezu mají odlišné léčebné uplatnění!

Květy bezu obsahují glykosidy rutin a sambunigrin, dále pak cholin, silice a třísloviny. Bezové květy vyvolávají pocení, jsou močopudné, snižují horečku a příznivě působí na cévní stěny. Jsou tedy skvělým pomocníkem při nachlazení a při chorobách cév.

Čaj z bezových květů je tedy báječným lékem na všechny nemoci z podchlazení, kromě toho, že vyvolává pocení, ničí také choroboplodné bakterie a čistí zahleněné průdušky. Při chřipce ho můžete bez obav pít i ve větším množství.

Plody bezu obsahují organické kyseliny, třísloviny, anthokyanová barviva, karoteny, vitamíny A, C a silice. Bezové plody tiší bolest, osvědčily se při migrénách i jiných onemocněních nervového původu, poskytují úlevu i při zánětu trojklaného nervu, blahodárně působí při křečích trávícího ústrojí a při nadýmání.

Listy se používají jako zábal na bolavé klouby. Dokonce pomáhají i na zevně přístupné nádory a kašovitý obklad z listů dokáže „vytáhnout vodu z kolena“. Vnitřně listy bezu ve formě nálevu čistí krev a užívají se i jako součást čajů proti akné.

Časně zjara rašící listové pupeny a drobné lístky se mohou přidávat do polévky jako zelené koření.

POZOR!
Listy a kůra jsou toxické, což se po požití může projevovat průjmem, zvracením, nechutenstvím nebo slabostí.

Domácí bezová šťáva

No, tak se domnívám, že jsme se o bezu dozvěděli spostu věcí a konečně nastává ta správná chvíle pro mnou na začátku slibovanou sladkou odměnu. Myslím, že si ji nyní po načerpání nových vědomostí plně zasloužíte. Zde je tedy recept na skvělou bezovou šťávu. Dobrou chuť!

Ingredience
1 citrón
1 balíček konzervačního přípravku proti plísni
2 kg cukru
5 dkg kyseliny citronové
2 l převařené vody
25 bezových květenství

Postup přípravy

• Citróny důkladně omyjeme a nakrájíme na kolečka.
• Bezové květy omyjeme, spaříme převařenou vodou a necháme zchladit.
• Přidáme kyselinu, kolečka citrónu a necháme 24 hodin uležet.
• Druhý den bezovou šťávu přecedíme přes čistý hadřík a přidáme cukr, který jen rozpustíme občasným mícháním. Přidáme 1 sáček konzervačního přípravku proti plísni.

Co dodat?!

Na závěr připomenu ještě jedno staré pořekadlo: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“ Je vidět, že naši předci byli vskutku moudří a věděli toho o přírodě mnohem víc než my dnes.

Vzhledem k tomu, co jsme se dnes společně o bezu dozvěděli, s tímto pořekadlem můžeme pouze souhlasit. Tak až půjdete sbírat květy nebo plody, chovejte se k tomuto posvátnému keři něžně a opatrně, abyste mu neublížili a mohl nám všem svými zázračnými schopnostmi pomáhat ještě řadu dalších let.