Zlatožlutá kráska a medík z ní

Jaro je tady!

Jaro je v plném proudu. Sluníčko a vzrůstající venkovní teploty nás lákají co nejčastěji opouštět naše příbytky. Cosi nás táhne do přírody, kde náš sluchový aparát oblažují neúnavné denně se konající ptačí koncerty, které jsou společně s čerstvou zelení doslova balzámem na nervy, poslední dobou vystavované značné zátěži.

Jarní příroda nám umožňuje obnovit naše psychické zdroje. Všude to nádherně kvete a voní, takže ani další naše smysly, v tomto případě zrak a čich, nejsou ochuzeny o jarní požitek. Podvědomě vnímáme, že společně se znovuzrozením v přírodě se rodí něco nového i v nás samotných. Zkrátka to, že jsme nedílnou součástí přírody nelze zpochybnit, i když se o to lidstvo často usilovně snažilo a bohužel stále snaží.

Spousta z nás vnímá jaro jako nejhezčí období roku. Není se čemu divit, vždyť ten nádherný koberec žlutých střapatých hlaviček, který touto dobou pokrývá spoustu pastvin, zahrad i městských parků, doslova vybízí k radosti. Při troše fantazie si člověk připadá jako by se ocitl ve světě tisíců malých sluníček.

Jistě jste se dovtípili, že není řeč o řepce. Tou hlavní hrdinkou se v tomto případě stává pampeliška, která je nejen krásná, ale i léčivá.

Stará legenda

Jedna stará legenda vypráví o vzniku pampelišky. To bylo tak. Jednoho dne si bůh Slunce vyjel na obhlídku nebeského království svým ohnivým vozem. Jel velmi rychle, a tak rozvířil spoustu prachu. A právě z prachu rozvířeného ohnivým vozem boha Slunce se zrodila pampeliška.

Sluníčková princezna

Pampeliška lékařská se vznešeným vědeckým jménem Taraxacum officinale je vytrvalá bylina s vřetenovitým kořenem. Má hluboce členěné, zubaté listy s výraznou střední žilkou, které tvoří přízemní růžici. Ze středu této růžice vyrůstají lysé, duté stvoly, na jejichž konci se pampeliška pyšní svým žlutým úborem, složeným z asi dvou set jazykovitých květů, které se mačkají na jediném společném květním lůžku.

S těmito střapatými žlutými hlavičkami pampelišek se můžeme setkávat od dubna do června, kdy tyto rostliny kvetou. Radost všem dětem dělají pampelišky i po odkvětu. Kdo by neznal tu kuličku padáčků, kterou je tak neodolatelné rozfoukat po okolí. Jedná se o nažky s chmýrem, které jsou plodem pampelišky.

Na závěr popisu této rostlinky nelze nezmínit bílou šťávu, kterou rostlina jako slzy roní, když dojde k jejímu poranění. Však se také pampelišce dlouhé roky říkalo Smetanka. Proč asi?

Jak pampeliška získala své jméno a kdo za to může?

Pampeliška dostala své jméno od nejznámějšího arabského lékaře Avicenny. Pojmenoval ji Taraxis, což znamená zánět očí. Souviselo to s tím, že pampeliškové mléko se v té době používalo právě k léčbě zánětu očí.

Nyní se konečně podíváme, jak je to s jejími léčivými účinky.

Využití této rostliny, kterou často označujeme za plevel, je značné. Mladé čerstvé lístky lze přidat do zdravých jarních salátů. Obsahují velké množství vitaminu C, a také čistí krev a mají na organizmus posilující účinek. Z rozkvetlých úborů se vyrábí pampeliškový med nebo víno.

Největší význam v léčitelství má však kořen pampelišky obsahující inulin. Z usušeného kořene se vyrábí výluh, který se používá k povzbuzení trávení, působí močopudně a žlučopudně a příznivě ovlivňuje metabolismus. Účinné látky napomáhají funkci jater, žaludku, slinivky břišní i střev.

Pampeliška se využívá i jako součást čajových směsí. To že slouží k léčbě trávícího traktu nám napoví již její hořká chuť. Blahodárně působí pampeliška i na krvetvorné orgány – snižuje krevní tlak, zlepšuje oběh krve, a tím i činnost srdce.

Pampelišku lze použít při léčbě revmatismu, cukrovky, nemocech ledvin a obezitě. Působí také proti degeneraci kostí a chrupavek, dokonce pomáhá i vyvolat menstruaci.

Zevně pak slouží k omývání hemeroidů.

Doporučení pro užívání
Je zcela neškodná a může se používat i dlouhodobě, avšak jako vždy i zde platí všeho s mírou.
Nedoporučuje se ale osobám, které mají vážnější problémy s ledvinami, a to právě kvůli svým silným močopudným účinkům!

Pampeliškový med

Abychom vyčerpali všechna superlativa této báječné rostliny, nelze nezmínit že je to navíc rostlina medonosná. Pampeliška produkuje velké množství pylu a poskytuje tedy bohatou pastvu včelám, a nám pak výborný med. Med z pampelišek si ale můžeme klidně vyrobit i sami doma, a to i bez včeliček. Tak jdeme na to!

Doporučuji med udělat hned z prvních pampeliškových květů, které rozkvétají začátkem jara, tedy v době, kdy jsou tyto střapaté hlavičky plné pylu. Letní pampelišky z pochopitelných důvodů již tak vhodné nejsou.

Ingredience
1 citrón
1 pomeranč
1 litr vody
1 kg cukru krupice
300 hlaviček květů pampelišek

Postup přípravy

• Květy z pampelišek opláchneme vodou, abychom je zbavili malých černých broučků a necháme řádně okapat.
• Pampeliškové květy dáme do hrnce a zalijeme vodou. Přidáme na kolečka pokrájený celý pomeranč a citrón. Uvedeme do varu a vaříme 10 minut. Pak necháme 24 hodin louhovat.
• Druhý den přecedíme přes plátýnko a trochu vymačkáme. Přidáme cukr a za občasného míchání vaříme asi 90 minut do zhoustnutí. Nesmí se připálit!
• Pampeliškový med necháme trochu zchladnout, nalijeme jej do nahřátých skleniček a máme hotovo. Nesterilujeme!

Tipy na použití
Hotový pampeliškový med je krásně světle žluťoučký a poměrně dost teklavý, proto se hodí především jako zdravé sladilo do čajů nebo do snídaňových ovesných či jiných obilných kaší. Výborný je také na přípravu zálivek do různých zeleninových salátů.

Dobrou chuť!

Co dodat?

Pevně věřím, že po přečtení tohoto článku, pro vás již pampelišky nejsou obtížným plevelem, ale zlatožlutými všestranně využitelnými kráskami „božského“ původu. 😉