Články autora

Jana Machková

"Pomáhám lidem s pomocí lesní moudrosti znovu nalézt vnitřní klid a ztracenou životní sílu."Můj příběh si přečtěte tady >>
14.4. 2019

Lýkožrout a tajná šifra (3/3)

Dnes nás čeká poslední část lýkožroutího seriálu. Již víme, jak lýkožrout žije, jak se proti jeho nájezdům brání přirozené lesy i jak to dopadá, když člověk naruší přirozenou tvář přírody. Dnes si povíme něco o tajné šifře stromů a jak ji lýkožrout dovede využít ke svému prospěchu. Krátké opáčko. Nejdříve si ale připomeňme, které stromy jsou v hledáčku tohoto...

4.4. 2019

Lýkožrout na válečném tažení (2/3)

Jak jistě vzpomínáte, v minulém článku jsme se seznámili s životem lýkožrouta smrkového. Dnes nás čeká zjistit, jaká je úloha lýkožrouta v přirozených lesích a jak to dopadne, když si člověk přetváří prostředí ku obrazu svému a nehledí na moudré přírodní zákonitosti. Tak se na to podívejme. Jak to vlastně funguje v přirozeném lese? Kalamity působené přemnožením hmyzích škůdců existovaly i v přirozeném,...

28.3. 2019

Zlořečený kůrovec (1/3)

Procházím se lesem jako obvykle, ale dnešní procházka má poněkud hořký nádech. Běžné zvuky lesa přehlučil všudypřítomný jekot motorové pily a co chvíli se ozve praskání dřeva a ohlušující rána na zem dopadnuvšího kmene, ještě před malou chvílí stojícího smrku. Les se mi doslova před očima mění na nevzhlednou paseku plnou přes sebe spadaných smrků. Je to jako by...

18.11. 2018

Podzimní rozloučení

Nastal podzim. Celá příroda se intenzivně připravuje na nadcházející zimu. Ptáci se shlukují ve větší hejna a vydávají se na svou dalekou cestu do teplých krajů. Žádný z nich neví, co ho v průběhu cesty čeká. I ti zkušení, co již tuto každoroční pouť absolvovali mnohokrát, si nemohou být jistí, zda se příští jaro opět vrátí. Není to snadné, ale naší malí...

25.7. 2018

Kolouškův příběh

Nastalo jaro, vše se probouzí po obzvláště tuhé zimě, jakou především hory dovedou vytvořit. Jenže teď už je teplo! Sluneční paprsky rošťácky poskakují po pavučinách umístěných mezi stébly trávy nebo skotačivě pobíhají po lesní hrabance, vždy tam, kam je ve vánku se kývající větvičky smrčků propustí. Samci ptáků, přilétnuvší z teplých krajin, si hledají svá teritoria a uchu lahodícím zpěvem...

6.5. 2018

Dva bojovníci

Dnes to již vypadalo, že se do lesa nedostanu, ale naštěstí se okolnosti vyvrbily správným směrem, a tak se mi podařilo si chvilku času přece jen vyšetřit. Však to znáte, když se chce všechno jde a čas na to, co máme rádi se vždycky najde. Vylétla jsem z domu trochu ve spěchu a s divným tušením, že dnes se přihodí něco...

27.4. 2018

Lesní jaro aneb probouzející se les

Tak nám letos jaro nabralo rychlé obrátky a díky téměř letním teplotám právě uplynulých dní došlo k rozkvětu bylin a olistění stromů ve velmi rychlém tempu. Ptáci se mohou uzpívat a svěží zeleň nám dodává nový elán do života. Toužíme si co nejvíce užít prvních paprsků jarního sluníčka, až se nám někdy k našemu velkému překvapení trošku spálí naše nosíky dychtivě...

29.3. 2018

Vlčí stopování 2 aneb jak to bylo dál …

Po čtrnácti dnech od mého prvního samostatného stopování vlků na Broumovsku, jsem se opět vypravila na místo činu. Během uplynulých dvou týdnů jsem den co den sledovala předpověď počasí a doufala, že se vesmír smiluje a příroda umoudří a opět nás alespoň na čas navštíví paní Zima a pokryje kraj bílou peřinou. Takže, když jsem včera ve zprávách slyšela, že bude sněžit,...

16.2. 2018

Vlčí stopování

Dnes ráno, když jsem jukla na rtuť teploměru, a ta se pohybovala hluboko pod bodem mrazu, ani se mi ven nechtělo. Nasoukala jsem se do termo-prádla a obličej zakryla čepicí – kuklou, krk pořádně obalila do šály, navlékla dvoje ponožky a nazula si nejteplejší boty, které vlastním a statečně vykročila ze dveří vyhřátého obydlí. Bylo mrazivé avšak jasné ráno, na obloze se nevyskytoval...

16.2. 2018

Proč jsem se rozhodla psát blog?

Vždy jsem milovala psaní. Již jako malá holka jsem do různých bloků a sešitů sepisovala pohádky a dobrodružné příběhy a ztotožňovala se s jejich hrdiny. Dokázala jsem nad sešitem sedět klidně celý den. Byl to můj způsob hry a snění. Často jsem si „knížky“ i ilustrovala. Byla jsem tehdy velký introvert a nedokázala jsem se se svými trápeními nikomu svěřit. Vždy jsem se...