Kolouškův příběh

Nastalo jaro, vše se probouzí po obzvláště tuhé zimě, jakou především hory dovedou vytvořit. Jenže teď už je teplo! Sluneční paprsky rošťácky poskakují po pavučinách umístěných mezi stébly trávy nebo skotačivě pobíhají po lesní hrabance, vždy tam, kam je ve vánku se kývající větvičky smrčků propustí.

Samci ptáků, přilétnuvší z teplých krajin, si hledají svá teritoria a uchu lahodícím zpěvem je začínají obhajovat. První jarní květinky zdobí lesní koberec svými pestrobarevnými květy. Vše se znovu probouzí.

Kradmé krůčky v lesním tichu!

Zapraskání větviček, šplouchnutí vody v zurčícím potůčku, vážka bleskově vzlétla, tak tak že stihla opustit lístek, na němž se vyhřívala, než se kopýtka i s lístkem otisla do bahýnka na jeho břehu. Kdopak jí to vyrušil při odpočinku? To se laň oddělila od stáda svých družek.

Potřebovala být sama. Blížil se vzácný a velmi významný okamžik jejího života. Chystala se porodit své první mládě. Byla ještě nezkušená, ale nepotřebovala radit. Vedly ji instinkty, vše kontrolovala a řídila moudrá matka příroda.

Šla najisto. Jako by to už znala. Hledala vhodné místo – bezpečné, skryté, obtížně přístupné. Objevila plácek v husté vegetaci, kde se cítila chráněna ze všech stran. Zde jí nikdo rušit nebude!

Chvíli strpení. Zázrak!

Malý koloušek vážící sotva 7 kilo vyklouzne z matčina luna přímo na zem. Po porodu matka bezmyšlenkovitě sežere placentu. Né že by na ni měla takovou chuť, ale je nutné okamžitě zahladit všechny stopy o narození nového člena stáda.

Sojka panikaří!

Již je to týden, co se koloušek narodil. Sojka, strážkyně lesa, prolétne nad pasekou rozkládající se uvnitř horského lesa. Spatří mladou srnu, jak si pochutnává na čerstvé travičce uprostřed paseky. Ale koloušek nikde!

Co se s ním jen mohlo stát? Stal se snad obětí nějaké šelmy? Nebo podlehl nepřízni počasí? Ale to je hloupost, posledních čtrnáct dní nepršelo a bylo poměrně teplo.

Sojka si láme hlavu, ale les ví, že je vše v naprostém pořádku. Koloušek leží skrytý mezi lesními rostlinami a ani se nehne, aby na sebe neupoutal pozornost žádné šelmy, která by si na něm ráda smlsla. Maminka však o něm dobře ví, pravidelně se k němu vrací, aby ho nakojila a očistila.

Je velmi svědomitá a s láskou, zodpovědně pečuje o jeho bezpečí. Obětavě požírá dokonce i jeho výkaly a znečištěnou trávu, jen aby zahladila veškeré stopy po jeho přítomnosti a odstranila pach, který by mohl šelmy na mládě upozornit.

Blíží se nebezpečí?

Někdy se však šelma přece jen přiblíží, to se pak koloušek přitiskne k zemi a ztuhne. Ani se nehne, naštěstí ho jeho ochranné zbarvení činí téměř neviditelným. Uf tentokrát si ho liška nevšimla. Pokud by však hrozilo přímé nebezpečí, maminka laň by se nepříteli úmyslně vystavila, aby odlákala jeho pozornost jiným směrem, než je ukryto mládě.

Kdyby však šelma mládě přece jen zpozorovala, laň je připravena zaútočit svými kopýtky a bít vetřelce hlava nehlava, ať už se jedná o lišku nebo o divoké prase. Je připravena chránit svého kolouška vlastním tělem. Tak silná a mocná je její mateřská láska.

A život jde dál …

Po několika týdnech od jeho narození se koloušek i se svou maminkou opět připojili ke stádu. Jéje tady má nové kamarády! Je hravý, poskakuje a honí se s ostatními kolouchy.

V přírodě mláďata opouští své rodiče mnohem dříve než je tomu u nás lidí. A tak až náš koloušek dosáhne věku dvou let, odloučí se od své maminky a na nějaký čas se připojí ke skupině svých vrstevníku, s nimiž se bude zdržovat několik desítek metrů od rodného stáda.

Až se z něho stane mladý jelen, osamostatní se úplně. Někdy se bude lesem potloukat sám, jindy se připojí k některé ze skupin samců. V období říje si pak jednou určitě dokáže obhájit vlastní harém samic.

Nepředbíhejme však, nyní ho nechme užívat si bezstarostných dětských radovánek v rodném lese pod dozorem jeho starostlivé maminky.