Lýkožrout na válečném tažení (2/3)

Jak jistě vzpomínáte, v minulém článku jsme se seznámili s životem lýkožrouta smrkového. Dnes nás čeká zjistit, jaká je úloha lýkožrouta v přirozených lesích a jak to dopadne, když si člověk přetváří prostředí ku obrazu svému a nehledí na moudré přírodní zákonitosti. Tak se na to podívejme.

Jak to vlastně funguje v přirozeném lese?

Kalamity působené přemnožením hmyzích škůdců existovaly i v přirozeném, člověkem neovlivněném lese. Většinou však byly pouze malého rozsahu a trvaly jen krátkou dobu, protože kalamitu brzy ztlumilo např. přemnožení lýkožroutích parazitů.

Navíc přirozeným lesem v našich zeměpisných šířkách byly bučiny a bukosmrčiny s příměsí jedle, javoru klenu a s jeřábem – čistých smrčin mnoho nebylo. Vlivem intenzivního lesnictví v 19. století převažují dnes smrkové monokultury, které mají mnohem menší „obranné schopnosti“.

V přirozenějším smíšeném lese, kde se střídají vedle sebe buk, smrk, mlází a vzrostlý les, se kůrovec tolik nešíří. Naopak v monokulturách, kde je les navíc stejnověký, způsobuje kůrovec velkoplošný kolaps.

Jak to vidím já …

Proto se domnívám, že v boji proti kůrovci by byly účinnější drobné těžební zásahy, kterými by vznikly drobné paseky o několika stromech, které by dokázaly kůrovce blokovat. A když by se takovéto lesní hospodaření zkombinovalo s dosadbou listnatých stromů, podpořil by se návrat k přirozené struktuře a dynamice lesa, což by v budoucnu snížilo četnost jakýchkoli kalamit, ať už hmyzích nebo větrných.

Je však důležité, aby bylo napadené dřevo z lesa odstraněno co nejrychleji, než se stihnou lýkožrouti masově přemnožit.

Co ale způsobí masové množení lýkožrouta?

Za normálních okolností lýkožrouti napadají především nemocné a odumírající stromy. Pohroma les postihne především po zimních vichřicích a polomech. Pokud je kalamita rozsáhlá na tolik, že lesníci nestačí zpřelámané a vyvrácené kmeny včas zpracovat a odstranit, dojde k přemnožení brouků.

Nabídka potravy je tak ohromná, že se lýkožrouti lavinově množí, až je jich tak moc, že jim vyvrácené stromy nestačí a oni jsou nuceni napadat i stromy zdravé. Stromy se zpočátku brání, mnoho brouků zahyne v záplavě pryskyřice, kterou je stromy zalévají, ale nakonec i zdravé stromy přesile útočníků podlehnou. A přesila je skutečně obrovská, vždyť během jediného léta se líhnou dvě až tři pokolení těchto brouků.

Kůrovci však mají více nepřátel než jen lesníky, rád si na nich pochutná třeba brhlík lesní nebo srdnatý brouk pestrokrovečník mravenčí.

A co dál … ?

Pro dnešek se s lýkožroutem rozloučíme. Příště se ale můžete těšit na povídání o tom, jak lýkožrout, coby tajný agent, luští utajené vzkazy, které si mezi sebou předávají stromy, a jak pak tyto tajné zprávy dokáže využít ke svému prospěchu.