PODZIMNÍ LES A JEHO TAJEMSTVÍ

Než se začtete do tohoto článku, byla bych ráda, kdybyste si sami pro sebe odpověděli následující otázky:

* Jak se dovedete ponořit do přítomného okamžiku, když jste na procházce v lese?

* Jste v lese skutečně nebo sice lesem procházíte, ale myšlenkami se babráte v tom, co se vám dnes nepovedlo, co vám, kdo udělal zlého, co jste nestihli, a už přemýšlíte nad tím, co všechno musíte udělat až se vrátíte domů?

Pokud je tomu tak a vám se v lese obvykle honí hlavou podobné myšlenky popsané výše, pak se mnou budete určitě souhlasit, když prohlásím, že v lese vlastně nejste.

* Co to zkusit jinak?

Co zkusit na chvilku upozadit vaše běžné myšlenky a na chvíli se stát opět dítětem, které je zvídavé a nadšené ze všeho, co se kolem něho děje. Všímat si neviditelného, slyšet neslyšitelné, cítit to, co běžně necítíme. Dovolit si chvíli vypnout běžný režim, v němž se přes den nacházíme, a ponořit se do tajemného a neopakovatelného okamžiku TADY A TEĎ.

V tomto článku vám nastíním, jak by pak vaše procházka mohla vypadat.

* Jste zvědaví?

* Chtěli byste si to vyzkoušet zatím takto nanečisto?

Věřím, že ano. Tímto vás tedy zvu na trochu jinou procházku podzimním lesem.

Já prostě miluji les. Pro mě je krásný v kterémkoliv ročním období, v kteroukoliv denní dobu, v jakémkoliv počasí, ale snad nejvíc fascinující je pro mě les na podzim.

Všechny listnáče se postupně obléknou do nádherných pestrobarevných kabátků. Oči až přecházejí a nevědí, kam se dívat dříve. Všechny možné odstíny žluté, okrové, hnědé, béžové, červené, oranžové. A co teprve, když do té vší krásy ještě zasvítí sluníčko a svými slábnoucími paprsky pohladí stromové koruny, po nichž se paprsek sveze až k zemi, kde osvítí mechový polštářek.

A co ta nádherná rána, kdy mlha stoupá k nebi, je ještě trochu chladno a vy se zachumlaní do šály prodíráte smrkovou mlazinou. Pojednou se zastavíte a nemůžete jít dál. Před vámi vám jedinou průchozí pěšinku zatarasí nádherná pavučina, kterou nyní vidíte ve všech jejích detailech. Jak je to možné? To zkondenzované kapky ranní mlhy, které na pavučině zůstaly jako jakási tichá připomínka, že noc byla mrazivá, umožňují našim očím tuto pozoruhodnou podívanou.

Tudy dál prostě nemůžete jít. Byl by hřích tuto dokonalou pavoučí stavbu zničit. Hledáte tedy jinou cestu skrze mlází. Prodírání je sice složitější a odnesete si z něho škrábanec na tváři, ale máte dobrý pocit, že jste pavoučka nechali v klidu číhat na nepozorný hmyz. Ale je vůbec možné, aby byl nějaký hmyz tak hloupý a do pavučiny vletěl, když ji pouhým okem vidíme i my lidé?

Jdete dál a tu se zastavíte před bahnitou kaluží. To snad není možné. Další překážka na trase. Když se ale nebudete rozčilovat, možná si všimnete té změti různých stop, které jsou do bahna otisknuty. Tady šla srna, támhle daněk, spousta stop divočáků. Jé a toto vypadá dokonce na vlčí stopu. Na chvilku zadržíte dech vzrušením z tohoto objevu.

Kde by se ale tady vzal vlk? Začíná se objevovat váš „zdravý“ rozum.

Samozřejmě. Bylo to jen vaše zbožné přání. Stopa je na vlka dost malá.

No jistě, byla to liška, jejíž stopa se té vlčí velmi podobá, i stopní dráhu zanechávají obě tyto psovité šelmy stejnou, jen ta vlčí by byla o něco větší. Najednou i obyčejná bahnivá louže skýtá dobrodružnou podívanou. Jen ještě vymyslet kudy ji obejít, abyste nemuseli po návratu z dnešní lesní výpravy drhnout půl hodiny své boty.

Miluji také procházet se hromadami suchého listí. Ono tak nádherně šustí. Je to uklidňující. Někdy je zábavné listím proběhnout, nabrat ho do dlaní a vysypat ho z výšky na sebe. Ale co to. Když se na listy podíváte více z blízka, všimnete si, že z některých vyrůstají jakési šištičky nebo jsou k nim jakoby přilepené malé i větší kuličky.

Co je to za ozdobu? Váš zvídavý filuta, ukrytý ve vaší hlavě, již zkoumá, co by to mohlo být. Jsou to hálky. Příbytky pro larvičky některého hmyzu, který klade svá vajíčka do listových žilek, které napichuje způsobem, jež vyvolá v místě vpichu bujení listového pletiva a strom sám, tak larvičce z „donucení“ domeček postaví. Pozoruhodné, že?

V lese je zkrátka zábava. Na každém kroku číhá nějaké zajímavé tajemství. Je velice snadné ho odhalit, ale jen za předpokladu, že se umíme bedlivě rozhlížet a pozorně se dívat okolo sebe, že přestaneme myslet na starosti všedního dne a plně se ponoříme do přítomného okamžiku.

V lese čas plyne jinak, svým vlastním tempem a my můžeme být součástí toho všeho. Les nám mile rád svá tajemství odhalí a nechá nás nahlédnout za oponu, jen mu to musíme dovolit. Musíme být otevření a přijímat vše co k nám přichází bez předsudků a posuzování.

Vlastně je to i dobrý trénink pro každodenní život. Les je takový náš učitel a trenér. Je ale i přítel, který nás vyslechne, ať už mu přijdeme sdělit cokoliv, a můžeme se spolehnout, že nás nikdy nebude soudit. Je divoký, svobodný a miluje nás bezpodmínečně. Tak mu pojďme dát to samé na oplátku i my.

A nyní už vám nic nebrání vyzkoušet si to sami na vlastní kůži.

Pokud vás takovéto pojetí lesa zajímá více do hloubky, neváhejte se připojit do mé uzavřené facebookové skupiny, kde vás naučím, jak se zklidnit, předcházet stresu, napojit se na les a díky tomu poznat sama sebe.

Těším se na vás uvnitř. Bude mi ctí, stát se vaší průvodkyní na této dobrodružné cestě zpět k přírodě a vaší skutečné přirozenosti a svobodě, která vždy vychází zevnitř, z hloubi našeho nitra.