Ptáci se shlukují ve větší hejna a vydávají se na svou dalekou cestu do teplých krajů. Žádný z nich neví, co ho v průběhu cesty čeká. I ti zkušení, co již tuto každoroční pouť absolvovali mnohokrát, si nemohou být jistí, zda se příští jaro opět vrátí. Není to snadné, ale naší malí i větší opeření přátelé srdnatě vylétají na mnohdy strastiplnou cestu.
Někteří ptáčci se rozhodnou zimu přečkat u nás. Buď doufají, že zima nebude tak tvrdá a že něco k snědku se najde, anebo věří v dobrodiní lidských přátel, že jim v nejkrušnějších dnech přisypou na krmítka trochu těch semínek nebo jim na strom zavěsí doma uvařenou lojovou kouli. V době mrazů mají totiž nelehký úkol, během dne musí sehnat dostatek potravy, aby přežili krutou, mrazivou noc.
To je teď, ale ještě hudba budoucnosti. Nyní je podzim plný hojnosti, a tak mají živočichové možnost naplnit si bříška do sytosti. Však mají zvířátka spoustu práce. Ježci a medvědi se cpou, co se do nich vejde a začínají si budovat své zimní úkryty. Veverky si do svých skrýšek, vyskytujících se na různých místech všude po lese, nosí zásoby oříšků, různých semínek a šišek.
Stromy zbarvují své listí a využívají k tomu širokou paletu všech možných barev od žluté a okrové přes rudě červenou a kaštanově hnědou až po tmavě hnědou někdy až šedou. Lístky se pomaloučku odpojuji od větviček a snáší se k zemi v podobě pestrobarevného deště.
Pohled na překrásně vybarvené lesy je úchvatný. To se s námi asi příroda chce v plné parádě rozloučit, než ulehne ke svému zimnímu spánku, a tak ještě uspořádala barevný karneval, který těší naše oči a hladí nás po duši. A co teprve, když na tu nádheru svítí usínající sluníčko svými lechtajícími teploučkými paprsky.
Lidé se rozdělují na dva tábory. Někdo má podzim rád a jiný zase ne. Ti, co podzim rádi nemají, v něm vidí konec léta, hojnosti, světla a pohody, často velmi neochotně přijímají příchod zimy, nedostatku, tmy a pochmurných plískanic. A vůbec nejraději by podzim zrušili!
Ale to by nebylo dobře. V přírodě nic není jen tak – vše má svůj význam. Podzim je pro přírodu velice důležitý, je to pozvolná příprava na zimu, která pro přírodu znamená především dobu odpočinku a sbírání sil nezbytných pro nové zrození, které ji na jaře opět čeká.
A proto se radujme z estetických vjemů, které nám podzimní čas přináší a dovolme přírodě ulehnout k zimnímu odpočinku. Respektujeme koloběh roku stejně jako koloběh života. Občas musí něco zemřít, aby se něco nového mohlo zrodit.